Trojúhelníkové krabičky.

Jednoho krásného dne přišla moje kolegyně do práce a přinesla si něco na zub. Byla to čokoláda zabalená v obalu ve tvaru trojúhelníku. Chvilku jsem se na její pochoutku dívala a hlavou mi probíhaly myšlenky, co asi tak udělat s takovou pěknou krabičkou. Po chvilce jsem jí požádala, zda by mi mohla krabičku dát. Dívala se na mne a zeptala se co sní. Prozradila jsem svůj záměr, koukala o to víc a pak řekla: ty jsi ale pacient. Řekla jsem jí, že v pondělí uvidí: jednu udělám přímo pro tebe.
Hned jak jsem přišla domů vrhla jsem se realizovat svůj nápad. Nu a tu je.

Za pacienta mně už kolegyně neměla, jen se rozplývala. Byla jsem moc ráda, že se líbí.